O pohár města Brna 2012

Brno – Po téměř čtyřech stoletích se Švédům konečně podařilo dobýt město Brno. To co se nepovedlo švédskému vojsku za Třicetileté války, to se povedlo švédské juniorské reprezentaci, která ve finále porazila slovenský triplet Vlada Michalky, Michala Stana a Martina Lamperta. Třetí příčku obsadil Zbyňa Jakeš s Lenkou Svobodovou a Jirkou Gratclem, před branami medailí skončil frankofonní tým mistra světa Erica Sirota, Francka Ferlaye a Petra Fuksy.

Zatímco loni se Mezinárodní MČR trojic hrálo ve Vědomicích, letos se opět vrátilo do Brna. Ne však do Řečkovic jako obvykle, neboť devátý ročník turnaje Vars Cup – O pohár města Brna se stěhoval na hrad Veveří. Jako na jednom z mála letošních turnajů bylo přítomno více hráčů než loni. Tehdy do Brna přijelo 50 týmů, zatímco na devátý ročník přijelo o 22 týmů více, za což mohl být pořadatel vděčný nejen tuzemským hráčům ze všech koutů Česka, ale také zahraničním tripletům hned z devíti zemí. Na hřištích bojovali hráči ze Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska, Rakouska, Ukrajiny, Švédska, Anglie a také trojnásobný mistr světa z Francie Eric Sirot.

Co se oproti loňskému ročníku nevydařilo, to bylo počasí. „Angličané si s sebou přivezli to jejich typické.“ glosoval Ivo Michálek, jeden z hlavních organizátorů. Když se to ale vezme kolem a dokola, předpověď byla pro pétanque daleko hrůzostrašnější, a tak nakonec nebylo tak zle, neboť poprchávalo jen občasně, díky čemuž hřiště nebyla až tak podmáčená.

Po projevech náměstka primátora Brna a kastelána hradu Veveří zazněla česká státní hymna, a pak se již mohlo začít hrát pětikolovým švýcarským systémem o postup do nejlepší 32. Do té se dostali vesměs všichni hlavní favorité, vyjma Varanů, kteří v posledním rozhodujícím kole dostali kanára od Maďarů a nečekaně se s turnajem rozloučili už po základní části. Nepostoupili ani Angličané, ale střelec Dean Seville si ihned dělal zálusk na příští rok: „Letos se nám to nepovedlo, ale za rok se vrátíme a prostě to vyhrajeme!“

32 nejlepších týmů svá vyřazovací utkání hrálo ještě na parkovišti pod hradem, ale ti, kteří v těchto zápasech uspěli, se mohli těšit na další zápasy přímo v útrobách hradu, přesněji na příhrádku, kde bylo již loni v zimě vybudováno 8 zcela nových hřišť. Vývoj turnaje sliboval, že mezi hradbami se utká hned několik cizinců a nakonec tomu taky tak bylo. Velkým překvapením však bylo vyřazení slovinské reprezentace, kterou několik lidí tipovalo na celkové vítězství. Slovinci tak finálové boje sledovali pouze z lavičky s pivem v ruce, ale přesto vypadali spokojeně: „Turnaj jsme pojali jako přípravu na MS trojic v Marseille, a tak nás samozřejmě mrzí, že jsme vypadli už ve 32. Prohraný zápas proti Polákům byl jako na houpačce. V jednom náhozu jsme zahráli všechny koule precizně a dali jsme pět bodů, zatímco v další hře jsme nehodili ani jednu kouli blíže než půl metru. Poláci byli vyrovnanější, a tak zaslouženě vyhráli.“  analyzoval svůj nezdar Jože Skrbinek.

16 se hrála již za umělého osvětlení a za velmi dobré divácké kulisy, na kterou z českých turnajů nejsme příliš zvyklí. Vrchní hřiště byla mnohem těžší na placování, což se stalo kamenem úrazu hned pro několik týmů. Své o tom ví i Jirka Grepl, který se svým tripletem bojoval proti švédským juniorům: „Švédi vyhráli díky vynikajícímu placu. Ten jejich placér a univerzál byl naprosto famózní. Neodskočila jim jediná koule, což my jsme nezvládli.“ Kromě Švédů se do čtvrtfinále dostali ze zahraničních týmů loňští obhájci Vars Cupu z Maďarska, polský tým z Katowic, Slováci v čele s Vladem Michalkou a frankofonní tým Erica Sirota, Francka Ferlaye a Petra Fuksy. Ty doplnil valšovický tým Zbyni Jakeše, Fighters a nynější česká mužská reprezentace, která turnaj pojala stejně jako Slovinci jako přípravu na  blížící se MS.

Ve čtvrfinále Fighters sehráli krásný a velice vyrovnaný zápas se Švédy, který rozhodl až několikátý nához po časovém limitu, neboť košonky byly neustále vystřelovány mimo hřiště. Pokořeni byli i Michálci s Pavlem Hodboděm, kteří sice v předposledním náhozu proti Slovákům smazali pětibodové manko, ale pak se jim nepodařilo bodovat. „To byla oběť za to, že jsme turnaj zároveň organizovali. Nahoře jsme si na hřištích ani nehodili, hned jsme šli hrát a taky jsme okamžitě dostali pětku v prvním náhozu.“ řekl po zápase Tomáš Michálek. Z Čechů tak byl nejúspěšnější valšovický triplet, který porazil Poláky a nakonec si došel až pro skvělé třetí místo, ačkoli o to nemusel bojovat, neboť polofrancouzský tým musel z časových důvodů odjet. „Byl to pro mě úžasný zážitek. Nikdy jsem nebyl na turnaji, kde by bylo tolik kvalitních cizinců. A třetí místo je ještě třešničkou na dortu!“ liboval si Zbyňa Jakeš.

Finále bylo víceméně v režii Švédů, kteří Slováky poměrně rychle zdolali. Zhruba po tři sta letech se tedy Seveřané dočkali a město Brno konečně dobyli. „Švédští junioři si ten turnaj moc užili. Byl to jejich vůbec první větší turnaj, který vyhráli, takže byli moc šťastní.“ tlumočila dojmy Jana Lazarová, která se o jejich výpravu starala.

Zhruba kolem jedné hodiny ranní byl ukončen závěrečný ceremoniál. Ceny byly rozdány, poháry a medaile byly převzaty a body byly uděleny. A s největší pravděpodobností se nadcházející kulatý ročník opět uskuteční v kulisách středověkého hradu.