EuroCup: Jedna koule od postupu

Malmö, Švédsko – Anglie, Polsko a překvapivě i Švédsko. Tři skalpy hned z prvních tří utkání, první příčka v průběžné tabulce a velká šance k postupu. V cestě však stálo ještě Německo a neoblíbené Lucembursko. A právě s velkovévodstvím stálo Carreau Brno před branami senzačního postupu, jenže nedokázalo udělat rozhodující krok. I tak však hráči předvedli kvalitní výkony a ve Švédsku snad zvedli prestiž českého pétanque.

Když jsme se na jaře ve Slatině dozvěděli z mobilu Michala Habáska, že nás čeká cesta do Skandinávie, přesněji do švédského Malmö, zavládli dvě protichůdné reakce. Zklamáni byli ti, kteří se těšili na jižní slunce a písečné pláže, jako tomu bylo před rokem v horké Itálii, a radovali se naopak ti, kteří se těšili na severský smysl pro pořádek a řád, na krásnou přírodu a na moderní architekturu. Nakonec byli spokojeni všichni, protože nás Švédsko přivítalo na skandinávské poměry zcela nezvyklými vlnami veder, které lámaly místní rekordy, a každý si tak přišel na své.

Výsledky

Česko : Anglie 3:2
Česko : Polsko 3:2
Česko : Švédsko 3:2
Česko : Lucembursko 2:3
Česko : Německo 0:5

Zatímco do Itálie nás loni cestovalo pouze devět, do Švédska zamířilo jednou tolik hráčů či přátel klubu. Rozhodli jsme se jet auty a trajektem, který nás z německého Rostocku po šestihodinové plavbě převezl až k břehům švédského Malmö. Příjemným překvapením pro nás bylo, když jsme při ubytování v hotelu objevili pétanque hřiště, kde jsme si ještě ten den zatrénovali.

Předtím se ale ještě někteří z nás vydali do centra města a jaká to byla šťastná náhoda, když Pavel „Kubánec“ Hodboď s Romčou Vokrouhlíkovou narazili na Simona Åkessona, švédského reprezentanta, který dvakrát zvítězil na turnaji Vars Cup. Ten je dovedl přímo k hale a venkovním hřištím, kde už pilně trénoval švédský klub Coccinelle. Následně k hřištím dorazila i rodina Michálků a já od Švédky Jessicy Johansson zjistil, že pokud nebude vyloženě pršet, odehraje se celá kvalifikace právě na těchto venkovních hřištích. To se nám líbilo, neboť povrch byl hodně prašný a vypadal velice příjemně.

Před prvním pátečním zápasem jsme měli ještě volný celý čtvrtek, který jsme využili k prohlídce dánské Kodaně, která byla doslova přes most. Vlakem jsme se totiž vydali přes øresundský most, který je se svými osmi kilometry nejdelším mostem pro auta a vlaky v Evropě. Ten se na uměle vytvořeném ostrově Peberholmu mění v tunel a pod zemí vás dovede až do samotné Kodaně.

Abychom šetřili nohy na náročný víkend, rozhodli jsme se pro vyhlídkovou plavbu lodí, která s námi obkroužila celé centrum Kodaně. Samozřejmě nechyběla ani zastávka u Lille Havfrue, sochy Malé mořské víly, která byla údajně již dvakrát ukradena. Mnohé však mnohem více zaujaly Dánky s vínem na loďce či autonomní oblast Svobodné město Christiania, které má zhruba devět set obyvatel. Po cestě zpátky k vlaku jsme si stihli dát i typicky dánskou pizzu v pákistánské restauraci či vyhlášenou dánskou specialitu kebab z tureckého bistra.  Romča nás potom chtěla zlákat na horskou dráhu v zábavném parku, ale když si zpětně vzpomenu, že jsme se spolu s Peťou Juráněm málem zabili na dětském kolotoči u německé čerpací stanice, myslím, že bylo dobrým rozhodnutím nejít.

Na večer jsme jeli potrénovat k hale a zahrát si nějaká přátelská utkání s jinými týmy, ale překvapivě jsme tam byli úplně sami a tak jsme si zahráli alespoň mezi sebou. Terén nám seděl a věřili jsme, že bychom na něm nemuseli být úplně marní. Večer u hotelu na nás narazil jeden z členů anglického klubu Meadow PC a v rámci své nestřízlivosti ve všech svých významech nás vylíčil, jako jsou členi tohoto klubu mistři všeho, snad i vedlejší galaxie, a tak jsme si řekli, že je porazíme a šli jsme spát.

V pátek dopoledne jsme se ještě vydali do nejstaršího švédského města Lund, které bylo založeno již v desátém století a které platí za jedno z akademických centem Švédska, kde kdysi vystudoval i známý švédský přírodovědec a zakladatel botanické a zoologické systematické nomenklatury Carl von Linée. Prohlédli jsme si katedrálu Domkyrkan z roku 1103, skanzen původních švédských venkovských domků, univerzitu a také cihlovou univerzitní knihovnu zámeckého stylu porostlou břečťanem. Tím sice asi nedosahuje prestiže břečťanové ligy, ale za prohlídku stála.

V odpoledních hodinách jsme se již sešli na hřištích a odstartovali první utkání. Oblékli jsme se do našich zbrusu nových modrých dresů a vydali se vstříc Angličanům z klubu Meadow PC a hned od začátku bylo jasné, že to vůbec nebudou jednoduché zápasy. „Je vidět, že se rok od roku zlepšujeme a už máme ambice postupovat do finále,“ sdělil mi pak mimo jiné zpětně u piva jeden z nich.

První trojici tvořilo torso Michálků a dařilo se nám poměrně dobře. Hodně jsme těžili z chyb střelce, který se dlouho nemohl trefit, za to však bezchybně plasoval a tak nebylo divu, že se po chvíli prohodil s univerzálem, který již střílel mnohem lépe. Chyby dělal také onen chvástavý hráč z předvečera, který nám ulehčil výhru 13:9. V druhé trojici hrála Hanka Šrubařová, Kubánec a Peťa Juráň a těm se tolik nedařilo, především pak kvůli soupeřově střelci, který i přes svůj starý vzhledem dával elegantní carreau za carreau. Nakonec z toho byla prohra 4:13 a tak se rozhodovalo ve dvojicích. V nich sice Peťa s Kubáncem zaváhali a prohráli 5:13 s nejtěžší anglickou dvojicí, ale Hanka s Tomášem dokázali dotáhnout do vítězného konce nelehký zápas se skórem 13:9 a rozhodující výhru 13:6 přidal i Ivoš se mnou, když jsem zdeptal anglického střelcem dvojitým posunutím košonka při ne zcela přesné střele v posledním náhozu.

Poměrně dobrý pocit ze hry a důležité vítězství jsme se rozhodli oslavit koupáním v Baltském moři při západu slunce nad Kodaní, která byla z mola vidět na horizontu hned vedle  øresundského mostu. Po celém odpoledni na žhnoucím slunci a beze stínu, což vyloženě připomínalo loňské souboje v Itálii, to byl skvělý moment. Velkým překvapením byla především téměř neslaná mořská voda, která měla i příjemnou teplotu.

Výsledky:
trojice – 13:9, 4:13
dvojice – 5:13, 13:6, 13:9

Sobotní den nám připravil největší dávku zápasů, neboť nás čekali hned tři utkání. Dopoledne jsme změřili síly s Poláky, které vedl Rafał Kaczmarek, mimo jiné i finalista posledního ročníku Vars Cup. Sestavu jsme nechali nezměněnou a zápasy dopadli úplně shodně, pouze ve trojicích tentokrát zvítězil náš smíšený tým, zatímco náš rodinný triplet nestačil na mladé trio vedené právě Rafałem. Za zmínku rozhodně stojí, že všechny naše vyhrané zápasy skončily uděleným kanárem.

Výsledky:
trojice – 13:0, 5:13
dvojice – 13:0, 13:0, 8:13

Po obědě nás čekal hlavní favorit naší skupiny, silné Švédsko. V sestavě nechyběl vicemistr světa v jednotlivcích z letošního roku Rickard Nilsson, zkušená švédská reprezentantka Jessica Johansson či juniorští reprezentanti Simon Åkesson a Daniel Eriksson, kteří dva roky po sobě vyhráli brněnský turnaj Vars Cup, naposledy právě po boku Jessicy Johansson.

Sestavy jsme neměnili ani tentokrát a opět se složení týmů vyplatilo. Smíšený tým sice trojice proti silnému soupeři prohrálo, ale nám se podařilo porazit mladé hráče, kteří se v začátku zápasu mohli dostat do velkého vedení, ale zápas brali až příliš lehkovážně a hráli na efekt, což se jim nakonec vymstilo a před diváckou kulisou museli přijmout porážku, s kterou nepočítali. Ve dvojicích sice tým Nilssona nedal moc šancí Kubáncovi s Peťou, ale já s Ivošem jsme opět porazili mladou dvojici a Hanka v přímém souboji přestřílela Jessicu a spolu s Tomem získala rozhodující bod. Senzace tedy byla na světě a my se dostali do celkového vedení. Moc dobře jsme ale věděli, že pokud se týmy nevyřadí nějak mezi sebou, budeme ještě muset porazit Lucemburčany nebo Němce.

Výsledky:
trojice – 13:10, 3:13
dvojice – 4:13, 13:10, 13:9

Z dvojice Lucembursko a Německo byli rozhodně schůdnější Lucemburčani a tak se opakoval scénář z loňské Itálie, kdy jsme rozhodující zápas o postup svedli také s Lucemburskem. Loni jsme se štěstím a s odřenýma ušima postoupili, letos jsme smolně nepostoupili o jeden jediný bod, o jednu jedinou kouli. Do té doby jsme hráli se samými příjemnými soupeři, kteří hráli sportovně, ale s Lucemburčany bohužel nemáme vůbec dobré zkušenosti a ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Sestavy jsme složili opět stejně a naše smíšená trojice dokázala zvítězit 13:10. My se celý zápas tahali, ale konec zápasu jsme měli ve svých rukou, ale v rozhodující chvíli nám ujely dvě koule a soupeř otočil prohraný zápas ve výhru. I tak ale bylo vše otevřené a nám stačilo vyhrát dva zápasy ze tří.

Všechny tři zápasy byly velice vyrovnané, ale Kubánec s Peťou nakonec prohráli 8:13, ačkoli při dobré střele mohli dát pětku na konec a vyhrát. Vše tedy spočívalo na dvou zbylých zápasech. V našem zápase byl stav 9:11 pro soupeře, ale my dohazovali body na závěrečnou čtyřku. Hned při prvním hodu ale Lucemburčan hodil schválně košonek k našemu hřišti, aby rozhodil Ivoše. Ten si toho sice nevšiml, ale netrefil dobré done, projel, já minul a v následujím náhoze soupeři zakončili zápas. Onen moment s košonkem však už vytočil Hanku, která navíc umí francouzsky a tak rozuměla všem jeho nesportovním výlevům, a z plných plic mu česky na rovinu řekla, co si o jeho chování myslí. Lucemburskou namyšlenost a povýšenost nakonec korunoval dotyčný hráč, který odmítl Hance po prohraném zápase podat ruku a udělal to až po našem mohutném pískotu. „Po dnešku je mou nejneoblíbenější postavou dějin Jan Lucemburský,“ pronesl večer v nadsázce Tomáš.

Pocit z poškozenosti však přebil pocit smutku z prohry, protože i přes nepříjemné a nevhodné chování soupeřů jsme měli zápasy ve svých rukou a vítězství by bylo naší největší satisfakcí. O to více bolela prohra. Při večerním příjemném povídání s Angličany jsme se shodli na podobných pocitech z vystupování Lucemburčanů a Němců a na tom, že oba týmy vystupovaly jako největší hvězdy, ale od těch je dělila pokora, a že naprosto nerespektovaly ženy, které nebraly jako plnohodnotné soupeře, ačkoli Hanka například Lucemburčana přestřílela na plné čáře.

Výsledky:
trojice – 12:13, 13:10
dvojice – 8:13, 11:13, 13:7

V neděli dopoledne jsme k postupu potřebovali porazit Německo a snažili jsme se plně koncentrovat jen na tento zápas, ale pocity ze včerejšího večera byly v nás všech tak silné, že jsme nedokázali mít čisté hlavy a utkání s Německem bylo spíše za trest. Nedokázali jsme se plně soustředit, nic nám nevycházelo a Němci navíc byli snad ještě více nesympatičtí než Lucemburčani. Každopádně musíme uznat, že byli mnohem lepší než my, což se o Lucemburčanech říci nedalo. Všichni Němci spolu komunikovali francouzsky a postup do finále si jasně pohlídali.

Výsledky:
Trojice – 5:13, 6:13
Dvojice – 2:13, 6:13, 7:13

Ze skupiny nakonec postoupili Švédi, kteří nenašli žádné jiné přemožitele kromě nás, a Němci, kteří měli stejně bodů jako my a Lucemburčani, ale měli lepší skóre. V nás se po skončení snoubil smutek z nepostupu, s kterým jsme na začátku ani moc nepočítali, a zároveň radost z poražení nejsilnějšího týmu a dobrý předváděný výkon. Oproti Itálii byla kvalifikační skupina ve Švédsku  navíc mnohem lépe zorganizována, což pomohlo celkové spokojenosti. Hřiště měla kvalitní počítadla, výsledky byly po každém kole aktualizovány, z prvních tří hřišť probíhal streamovaný přenos, k využití byla připravena kvalitní a velká hala, na místě byly dva velice profesionální rozhodčí a organizátor nabídl k dispozici velice dobré obědy a večeře, které jsme dvakrát využili. K tomu je ještě nutno připočíst, že organizátoři nám doporučili levné a kvalitní ubytování a poslali nám předem plno informací o dopravě po městě a o jídle, které nám přichystají.