O pohár města Brna 2014

V posledních čtyřech letech překročil putovní pohár mezinárodního turnaje Vars Cup – O pohár města Brna polské, maďarské a hned dvakrát za sebou i švédské hranice. Po letošním již jedenáctém ročníku zůstává konečně v Česku a to zásluhou Jiřího Grepla, Michala Preusse a Vladimíra Brázdy, na které nestačil žádný český ani zahraniční tým.

„Po letech dřiny konečně velký úspěch. A že je to právě Vars Cup, na kterém jsem v roce 2008 poprvé okusil kouzlo závodního pétanque, toho si cením ještě víc,“ radoval se o půlnoci Jiří Grepl s putovním pohárem v rukou.

Jedenáctý ročník turnaje Vars Cup a třetí hrací rok na hradě Veveří přilákal 63 tripletů z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Některé české týmy byly navíc obohacené o další zahraniční hráče. Petr Fuksa a Jakub Konšel si zahráli po boku trojnásobného mistra světa Erica Sirota, který na turnaj zavítal již podruhé, Michal Habásko a Radek Netušil si naopak přizvali do týmu Němce Bastiana Wienricha a Věra Vokrouhlíková dokonce vyfasovala reprezentační dres Mongolska, neboť doplnila tým, který bezpochyby dorazil z největší dálky.

„Původně měla z Ulánbátaru dorazit celá mongolská delegace, ale čtyři hráči na poslední chvíli nedostali víza,“ vysvětloval Tomáš Michálek, který s Bayarsaikhanem Altangerelem, bývalým mistrem světa v judu, změřil síly již letos v Nice na mistrovství světa jednotlivců. „Jsme spokojeni, nedostali jsme ani jednoho kanára,“ nechal se rusky slyšet sám Bayar, jehož tým jako jediný ani jednou nevyhrál, přesto turnaj dokázal oživit a fotil se s ostatními účastníky jako na běžícím páse.

Původně měli dorazit také dvojnásobní švédští obhájci a týmy z Anglie a Německa, ale různé okolnosti to nakonec nedovolily. „Úmrtí nejlepšího přítele či zranění Achillovy paty zamezilo některým domluveným týmům přijet a tak bohužel nesplňujeme podmínku startu čtyř čistě zahraničních týmů z odlišných zemí a turnaj nemůže být zahrnut do kategorie superprestige,“ omlouval se za pořadatelský klub Ivo Michálek. Příští rok by se však na turnaji měly objevit silné týmy z tradičních zemí, ale i ze států, které na hradě Veveří ještě nestartovaly.

Zrána bylo v údolí pod hradem, kde se hrála základní kola, ještě vlhko a věže Veveří zahaleny v mlze, ale postupem času se vyjasnilo a po většinu turnaje panovalo počasí na pétanque ideální. Hráči dostali u registrace tašku s barevnými hadříky a časopisy a mohli se nasnídat koblih plněných čokoládou. Času na ranní občerstvení bylo neplánovaně o trochu více, neboť technické potíže zkomplikovaly nalosování prvního kola, ale vše se nakonec podařilo vyřešit s únosným časovým skluzem.

Hrálo se systémem pětikolového švýcara s postupující šestnáctkou, která již hrála vyřazovací zápasy přímo na veverském příhrádku. Hřiště pod hradem nebyla jednoduchá a na každou kouli se bylo potřeba plně soustředit, jinak mohla vinou špatného dopadu skončit u sousedů. S těžkým terénem se ale nakonec většina favoritů vypořádala dobře a postoupila. Základní část vyhrál tým Pavla Hejla st., Pavla Hnilici a Arnošta Fabíka, který za své polovičaté vítězství obdržel věcné ceny.

Tým na sedmnácté pozici, kterým se stali albrechtičtí hráči v čele s Janem Bukovčíkem, tentokrát mohl alespoň zčásti utěšit svůj smutek a zklamání, neboť byl oceněn keramickou sochou ďábelského kozla a taktéž věcnými cenami. Na prázdno nevyšel ani první tým, který obdržel kanára. „A cena je ztracena,“ prohlásil v nadsázce Milan Bayer, když na počítadle psal své první body. To ještě netušil, že cena do jeho rodiny přeci jen zamířila. Jeho syn Filip Bayer se totiž s Nikol Durajovou  a Jaroslavem Kravkou svého kolíčku nedotkli vůbec, a tak si odvezli podobnou sochu dvou ďáblů s vyplazenými jazyky.

Oproti loňsku byl změněn dodavatel obědů a tentokrát se faux pas nekonalo. Na výběr bylo kuřecí stehno a smažený květák a porce zasytila i jedlíka Tomáše Michálka, který pouze klame tělem. Po celou dobu turnaje byl navíc k dispozici občerstvovací stan s hot dogy, grilovaným masem a nápoji.

Vyřazovací souboje se již konaly přímo na hradě, kde bylo hned vedle hradeb s vyvěšenými vlajkami účastníků turnaje připraveno osm hřišť se znatelně jednodušším povrchem než dole na parkovišti. Napínavé zápasy sledovalo mnoho diváků, kteří usrkávali raného burčáku a podporovali své favority.

Jak už to zpravidla bývá, vítězové základní části vypadli hned v osmifinále a to s týmem, který si ani nedělal naděje, že by mohl do vyřazovacích soubojů postoupit. „Už jsme měli nastartované auto a volali domů, že vyjíždíme na zpáteční cestu,“ smál se Gábor Hegedüs-Harasta, kapitán jediného maďarského týmu, kterého organizátoři zastavili v hodině dvanácté. Velkým překvapením bylo také vítězství krumsínského tripletu manželů Krpcových a Davida Faltýnka, který osobitou hrou porazil polské reprezentanty Jędrzeje Śliże, Tomasze Lipczyńského a Rafała Kaczmarka. První kolo znamenalo konec i pro tým Erica Sirota, který nestačil na Michala Habáska, Radka Netušila a Bastiena Wienricha.

Začátek čtvrtfinále musel být přeložen na později, jelikož přes hradby Veveří se převalila tmavočerná mračna, která smáčela hřiště do morku jejích kostí. Hráči se museli schovat do jedné z hradních místností, kde alespoň dojedli koblihy zbylé z rána. Asi po hodině čekání déšť konečně mírně povolil a týmy se vydaly zpět do boje.

V semifinále se utkal tým Jiřího Grepla, který ve vyřazovacích bojích uštědřil dva kanáry tripletům Iva Kacerovského a Dominika Pilarského, se slovenskou mužskou reprezentací a i tentokrát zvítězil, ačkoli již ne tak suverénním rozdílem. V paralelně hraném utkání trojice s kapitánem Michalem Habáskem porazila polský tým Andrzeje Śliże, který už Vars Cup také dokázal dvakrát vyhrát.

„Pojďte se dívat na finále, Jirka fantasticky střílí,“ lákal další diváky Tomáš Kutý před začátkem finále. A opravdu, ve třetím náhoze se budoucím vítězům podařila přesnou střelou a ještě přesnějšími plasy dát pětka a v následné hře přidali další čtyři body. Zdálo se, že půjde o jednoznačný zápas, jenže poté vedoucímu týmu trochu došla šťáva a soupeři se zvedli a začali dotahovat. „No, nebudu se toho bát,“ pronesl v dobře rozehraném náhoze Michal Habásko, hodil, přiťukl soupeřovu kouli přímo ke košonu a Radek s Bastianem dokončili dílo zkázy čtyřmi minelami. Tým Jiřího Grepla se tak dostal na dvanáct bodů a směřoval k vítězství. „Vláďa si to dobře připravil, v prohrách 12:13 se vyžívá. Kdo ví, jestli to není nějaký fetiš,“ dobírali si v nadsázce Vladimíra Brázdu přísedící hráči, kteří měli stejně jako sám Vladimír v paměti hořké prohry 12:13 z finále mistrovství mužů v Olomouci a z Extraligy klubů. Greplův tým ale černý scénář nedopustil a hned v následném náhoze ukončil finále.

Po dvou letech švédského kralování a čtyřech letech zahraniční nadvlády se na putovním poháru opět objeví štítek s českými jmény. V zápase o třetí místo zvítězila slovenská reprezentace.Vyhlášení výsledků probíhalo kolem půlnoci u hradeb pod vlajkami a nejlepší čtyři týmy obdržely poháry a prize money. Společně s týmy na pátém až osmém místě navíc získaly hodnotné věcné ceny a zelená trika s logem letošního ročníku.